Historie
Pohled na začátky a aktivity České imunologické společnosti, která je v současné době členem European Federation of Immulological Societies a International Union of Immunological Societies, by byl neúplný, kdybychom se neohlédli na historii imunologie v Československu a na začátky její organizace ve vědeckých společnostech.
Začátky
-
Začátky: 50. a 60. léta 20. století
První specializovaná centra výzkumu v imunologii u nás se vytvořila po roce 1950 a tento výzkum byl jako důsledek tradice zakotven v ústavech lékařské mikrobiologie a imunologie na Karlově univerzitě v Praze, Plzni a Hradci Králové, na Masarykově univerzitě v Brně a na Palackého univerzitě v Olomouci v současném Česku, a také na Komenského univerzitě v Bratislavě a Šafaříkově univerzitě v Košicích v dnešním Slovensku. Imunologická činnost v těchto střediscích byla dále rozšiřována projekty, které vznikly a byly realizovány v řadě výzkumných ústavů, především v ústavech Ministerstva zdravotnictví, ale nejvýznamněji v nově vytvořených centrech imunologie Československé akademie věd (ČSAV). Především aktivity těchto imunologických center ČSAV vytvořily základ pro rozvoj imunologie jako moderního vědního oboru v Československu a během určité doby – v 50. a 60. letech – vzniklo to, co bylo později známo jako Pražská imunologická škola, neformální skupina vedoucích imunologů a středisek koncentrované okolo pražských špičkových pracovišť; činnost těchto vědců získávala podporu a spolupráci celé řady univerzitních oddělení a výzkumných ústavů.
Pražská škola imunologie si získala mezinárodní věhlas – spolupracovala se špičkovými mezinárodními laboratořemi – a dominovaly v ní osobnosti prof. Jaroslava Šterzla a prof. Milana Haška. Tomu jen proto, že musel publikovat v našich, nikoli mezinárodních časopisech, unikla Nobelova cena za objevné práce na imunologické toleranci. Zmíněným pracovním týmům a dalším objevujícím se badatelům vděčíme za rozvoj oboru, který byl náhle zastaven drastickým omezením vědeckých komunikací se svobodným světem po Sovětským svazem vedené okupaci Československa v roce 1968. Toto omezení uložené komunistickým vedením vedlo prakticky ke zničení osobních a institucionálních mezinárodních kontaktů a spolupráce, a nezbytným důsledkem byla vynucená restrikce kvalitní vědecké práce. Mnoho našich vedoucích imunologů v té době nemohlo publikovat výsledky svých prací, především v zahraničních periodikách, mnozí emigrovali do ciziny a dnes se s nimi setkáváme v prestižních pozicích na univerzitách a ústavech po celém světě. Tento přeryv činnosti se dařilo jen velmi pozvolna překonávat a trvalo až do přelomu 70. a 80. let, než se situace poněkud zlepšila. Tento nešťastný vývoj událostí měl ovšem také pod vlivem tehdejších politických tlaků svůj odraz, v omezených možnostech organizace a práce v profesních a vědeckých společnostech.
Přes všechny obtíže již v 60. letech imunologové v Československu pociťovali naléhavou potřebu vzájemných kontaktů a spolupráce, koordinace výzkumu, výuky a postgraduálního vzdělávání, což by mělo být zajišťováno na úrovni odborné společnosti. Protože žádná imunologická společnost neexistovala, začali imunologové své aktivity realizovat – v té době ovšem v rámci tehdejších možností – pod záštitou odborných společností v příbuzných vědních oborech, jako byly zvláště mikrobiologie, biologie, infektologie, biochemie a revmatologie. Snahy založit samostatnou imunologickou společnosti byly totiž opakovaně blokovány politicky motivovanými rozhodnutími. V roce 1969 se pod vedením prof. Šterzla ustavila aspoň přípravná skupina pro založení Československé společnosti imunologické a v následujícím roce byl ustaven Přípravný výbor Československé společnosti imunologické jako spojující článek pro kontakt s čerstvě ustavenou Mezinárodní unií imunologických společností (IUIS) v roce 1969.
Na výzvu ke členství v plánované společnosti zveřejněné Přípravným výborem odpovědělo pozitivně zhruba 400 vědců, výzkumných a praktických pracovníků v imunologii. Byl vypracován plán činnosti a bylo rozhodnuto vyslat reprezentanta na jednání IUIS v Interlakenu ve Švýcarsku v září 1970. V dubnu 1970 jsme viděli první číslo Imunologického zpravodaje, oficiálního periodika československých imunologů, které v letošním roce již píše svůj 32. ročník. Tento časopis od svého počátku přináší oficiální informace Společnosti svým členům, odborné přehledy, originální práce, metodické články a seznamy národních a mezinárodních kongresů a seminářů. Lze tedy uzavřít, že národní Československá společnost imunologická u nás přes všechny potíže de facto existovala a vyvíjela činnost již v roce 1970, i když tato existence nebyla stvrzena de iure. Dynamická 70. a 80. léta
-
Dynamická 70. a 80. léta
Imunologická sekce ČSSM
V květnu 1971 českoslovenští imunologové participovali na 9. výročním sjezdu Československé společnosti mikrobiologické při ČSAV a tam poprvé prezentovali výsledky svých prací v samostatné imunologické sekci; totéž účelové uspořádání bylo realizováno i na dalších sjezdech této společnosti. Fungující imunologickou sekci tam v té době založil a vedl prof. Ivo Hána. Vznik samostatné společnosti imunologie v té době stále nebyl komunistickým vedením povolen, byl to důsledek jasně formulovaných protestů československých imunologů proti Sovětským svazem vedené vojenské okupaci Československa v roce 1968. Tak se ovšem formálně neexistující Československá imunologická společnost nemohla stát členem IUIS a využívat výhod členství anebo organizovat kongresy. Pouze jedinému imunologovi z tehdejšího Československa bylo povoleno, aby se zúčastnil 1. mezinárodního kongresu imunologie ve Washingtonu v srpnu 1971. Přes tuto nepříznivou situaci prof. Cinader, v té době prezident IUIS, navrhl v oficiálním dopise, aby se 2. mezinárodní kongres imunologie konal v roce 1974 v Praze jako uznání velkého podílu československých kolegů pro rozvoj moderní imunologie. Je skutečností, že řada prvních mezinárodních sympozií pojednávajících o problémech teoretické imunologie byla organizována českými imunology v období 1964-1969, jako například Světovou zdravotnickou organizací (WHO) sponzorované zasedání komise pro nomenklaturu imunoglobulinů v červnu 1969 v Praze. Bohužel politické poměry v těchto letech neumožnily realizaci návrhu prof. Cinadera a Praha tak o pořádání druhého mezinárodního kongresu imunologie přišla. Ale aspoň se československým imunologům podařilo získat místa reprezentantů v profesních sekcích IUIS.
Vznik Imunologické sekce ČSBS
Protože stále nebylo možné zřídit samostatnou imunologickou společnost, bylo rozhodnuto pokusit se o zřízení nezávislé Imunologické sekce uvnitř Československé biologické společnosti; tato sekce pak byla skutečně ustavena v dubnu 1973. Byl vytvořen výbor sekce, vyhlášen program a plán činnosti, což vše zajistilo sekci relativně nezávislý život.
Počet členů v roce 1974 byl 497 osob z nejrůznějších oblastí biologie a medicíny a prvním předsedou byl zvolen profesor Jaroslav Šterzl. Na 2. mezinárodním kongresu imunologie, který se konal v Brightonu ve Velké Británii v roce 1974, se dostalo reprezentantu československých imunologů postavení pozorovatele.
Růst domácích aktivit vedl k uspořádání 1. kongresu českých a slovenských imunologů, který se odehrál za předsednictví prof. Jindřicha Lokaje v Brně v roce 1976. Účast byla velice slušná - 355 vědeckých pracovníků. Druhý národní kongres se konal v Martině na Slovensku v roce 1979 a další kongresy následovaly v tříletých intervalech střídavě v různých českých a slovenských městech.
Všechny tyto kongresy organizovala Imunologická sekce Čs. biologické společnosti, protože stále nebylo možné ustavit samostatnou Imunologickou společnost. Kongresy měly vždy velice dobrou účast a byly vysoce hodnoceny. V 80. letech se objevily snahy pro imunologii a pro Imunologickou sekci nepříznivé: Imunologická sekce měla být pohlcena do některé z profesních lékařských společností a zároveň přicházely myšlenky na rozdělení imunologie v medicíně do řady drobných specializací. Těmto tendencím, které by měly za následek ztrátu vysloveně vědeckého zaměření a integrity imunologie, se však vedení Sekce ubránilo. Vznik ČSIS a její dělení
-
Vznik a dělení imunologické společnosti
Vznik Československé imunologické společnosti
V roce 1986 se začalo politické klima uvolňovat a podařilo se konečně získat souhlas k ustavení Československé imunologické společnosti (ČSIS), která se pak stala ihned členem jak IUIS a EFIS. Tato nově zřízená společnost měla za předsedu prof. Jána Štefanoviče. Pátý kongres československých imunologů organizoval v roce 1988 prof. Vladimír Zavázal v Plzni a poprvé se ho zúčastnilo neoficiálně několik hostů ze Západu. V roce 1991 se konal kongres v Banské Bystrici a 7. kongres v roce 1994, jemuž předsedal prof. Ivo Hána a který se konal v historických prostorách Svatoanežského kláštera v Praze, překonal všechny předcházející národní kongresy a byl oficiálně a četně navštíven mezinárodními vědci. V roce 1997 se konal 8. kongres v Piešťanech a v roce 2000 9. kongres v Liberci. Při všech kongresech účast kolísala mezi 350 - 500 účastníky z nejrůznějších oblastí sahajících od základního výzkumu až k aplikacím v biologii, v humánní a veterinární medicíně, výrobě apod. Běžně se při těchto kongresech konala valná shromáždění s volbou nových výborů a předsedů; to se týkalo jak českých, tak slovenských imunologů.
Samostatná Česká imunologická společnost
Rok 1993 viděl zcela mírumilovné rozdělení Československa na Česko a Slovensko a v důsledku objevujících se především legislativních problémů rozhodlo valné shromáždění Československé imunologické společnosti rozdělit společnost na dvě národní společnosti – na Českou imunologickou společnost (ČIS) a Slovenskou imunologickou společnost (SIS).
Předsedou ČIS se stal prof. Šterzl, v letech 1994-1997 byl předsedou prof. Hána a v letech 1997–2000 prof. Tlaskalová. Imunologický zpravodaj, vydávaný s účastí slovenských imunologů v Praze, zůstal oficiálním orgánem pro ČIS a SIS a schůze výborů obou společností se konají vždy společně buď v Česku nebo na Slovensku. Právě tak kongres českých a slovenských imunologů pokračují dále v tříletých intervalech jako spojená akce obou Společností. Obě Společnosti se v roce 1994 jako následné společnosti předchozí ČSIS staly členy IUIS a EFIS, což znamenalo udržení kontinuity. ČIS na přelomu milénia
-
Rozvoj České imunologické společnosti na přelomu milénia
Současná náplň činnosti
Výsledkem tohoto vývoje je, že činnost ČIS je pokračováním činnosti ČSIS a ČIS je střechovým orgánem a reprezentantem všech českých imunologů z nejrůznějších oblastí. Společnost usiluje o podporu jak vědecké práce, tak aplikace imunologie především v oblasti klinického využití, o kontakty mezi výzkumnými a jinými odděleními i mezi různými obory, pokouší se ovlivňovat výrobu diagnostických a terapeutických produktů, participovat v pregraduální i postgraduální výuce (doc. Vladimír Holáň), udržovat kontakty se WHO, snaží se podporovat účast českých imunologů na kongresech a sympoziích v zahraničí a získávat stipendia hlavně pro podporu prací nadějných vědeckých pracovníků. Jsou udělovány ceny pro vynikající publikace mladých imunologů. Ve snaze zlepšit spojení s členy všude v naší republice byly ustaveny pobočky v některých městech, jsou pravidelně pořádány oblastní semináře v Praze i mimo Prahu, a společnost organizuje - přes určité rozdíly v oblastech zájmů - společné pracovní přednáškové schůze s Českou společností alergologie a klinické imunologie. V období 1992-1998 zastával předseda ČIS prof. Jaroslav Šterzl funkci člena IUIS Council a měl tak možnost zúčastňovat se těchto jednání; v období 1998-2001 ho vystřídala v této funkci prof. Helena Tlaskalová. Kontakt s Evropskou federací imunologických společností (EFIS) udržuje prof. Ivo Hána ve funkci liaison officer.
Spolupráce
Společnost participovala na řadě úspěšných mezinárodních podniků, jako byl například 7th International Congress of Mucosal Immunology v Praze 1992 (prof. Tlaskalová, prof. Šterzl) nebo Experimental, Therapeutic and Toxic Manipulations of the Host Defense System v Hradci Králové v roce 1995 (doc. Macela). Společně s prof. Lefkovitsem z Basilejského imunologického institutu uspořádala ČIS čtyři ročníky Central European Summer School of Immunology s účastí imunologů z nejrůznějších států a pozvanými řečníky ze zahraničí. ČIS pomáhala SIS organizovat od roku 1994 již čtyři EFIS Tatra Immunology Conference (prof. Hořejší). Společnost provádí periodický specializační postgraduální kurz v imunologii pro doktorandy studující pro dosažení hodnosti Ph.D. Byla vydána učebnice pro tyto kurzy a rovněž jiné imunologické monografie. Společnost uspořádala již osmnáct monotematických pracovních konferencí (PIK) pro omezený počet účastníků, z nichž jsou vydávány monografické sborníky s plnými texty přednesených příspěvků (prof. Hána). Semináře a PIK Společnosti se vyznačuje bohatými diskusemi a často skoro časově neomezeným prostorem pro výměnu názorů.
ČIS má řadu komisí a sekcí a úzce spolupracuje jako v minulosti na výzkumných projektech a grantech v ČR, převážně ve spojení s AV ČR a univerzitami. Imunologický výzkum v ČR se koncentruje hlavně na následující oblasti: fylogeneze a ontogeneze imunity (včetně studií imunodeficiencí), slizniční imunita, aktivace a signalizační mechanismy v lymfocytech a žírných buňkách, cytokiny, autoimunitní onemocnění, transplantační imunologie, nádorová imunologie (mechanismy cytotoxicity, imunoterapie, zacílená terapie). V minulosti ČIS organizovala opakovaně celostátní zasedání nazvaná Imunologické dny, jejichž cílem bylo přehlédnout, hodnotit a koordinovat výzkum v imunologii.
Společnosti předsedal v komisi pro imunopreparáty Ministerstva zdravotnictví a zúčastní se práce v pracovní skupině pro kategorizaci léčiv téhož ministerstva. ČIS pomáhala zásadně vytvářet koncepce a metodiky oboru.
Na druhé straně se nepodařilo se stát se plně uznávaným partnerem při vytváření a udělování grantů ani mít podstatné slovo při formulování pregraduální výuky. Rovněž je nutno konstatovat, že přetrvávají určité rozdíly v pojetí imunologie mezi pracovníky základního výzkumu a klinické imunologie na straně jedné a některými alergology na straně druhé. Společnosti se podařilo úspěšně získat podporu pro účast českých mladých imunologů na mezinárodních kongresech organizovaných IUIS nebo EFIS (prof. Hána). Počet členů kolísá, v době existence společné ČSIS na začátku 90. let počet členů přesahoval 800. V současné době přesahuje počet členů ČIS číslo 450 a udržuje se zhruba na stálé úrovni. ČIS kandidovala na pořádání mezinárodního imunologického kongresu IUIS v roce 2001 v Praze, kde však neuspěla a ten byl přidělen Stockholmu. Letos jsme se, bohužel rovněž neúspěšně, pokusili o kandidaturu na EFIS European Immunology Meeting v roce 2009 v Praze.
Společnost udržuje přátelské kontakty s řadou zahraničních společností a má mezi svými čestnými členy mnohé renomované vědce z ciziny. Do rámce odborných seminářů často jsou vkládány přednášky zahraničních i našich vedoucích vědců.
Úlohou Společnosti je nejen komunikace mezi aktivními vědeckými pracovníky, ale je tu i funkce vzdělávací a kontakt s problematikami pracovníků v terénu. Dnes přehlížíme již více než 30 let aktivit, které vykonávala ČIS buď pod svým současným názvem nebo pod hlavičkou svých předchůdců – Imunologické sekce a Přípravného výboru. ČIS je společnost mladá – převládají v ní mladí lidé, kteří se zde sdružují na odborné organizační bázi. Institucionální prostředí vědecké práci jasně napomáhá a úloha Společnosti by tak měla v budoucnosti ještě narůstat.Ivo Hána (2003)
